Znáte ten pocit, když ráno jedete podzimní krajinou: ještě před chvílí byla kolem mlha, přes kterou bylo stěží vidět na pár metrů, teď už ale začalo skrz její cáry nesměle prosvítat sluníčko... Jste spokojeni, vše je v pořádku – cesta ubíhá o něco příjemněji a vy jste moudří a víte, že mlha prostě k podzimnímu času patří. Také ale víte, že krajina nekončí před tou mlhou, že pokračuje dál, a vy ji toužíte vidět v celé kráse, prozářenou sluncem. Já jsem na tom byla tak nějak podobně; měla jsem už nějaké klinické zkušenosti, poznala jsem možnosti a sílu, ale také limity současné moderní medicíny. Všechno ale bylo „v pořádku“ až do doby, než jsem se jako pacient dostala na hranici možností moderní medicíny a vyzkoušela jsem léčbu tradiční čínskou medicínou. To jsem poznala, že je možné „dohlédnout dál“. Vzala jsem to jako výzvu a v zájmu svých pacientů (i sebe) jsem se rozhodla pro její studium. Škola tradiční čínské medicíny – studium pěti dovedností se pro mě stala sluncem, které mělo tu sílu a rozptýlilo mlhu nevědomosti natolik, že mám dnes nejenom pocit, že vím, proč se věci dějí, ale i možnosti a odvahu s tím něco smysluplného udělat. A právě tuto praktičnost a ucelenost výuky, schopnost studujícího nadchnout a současně ho upozornit na možná rizika, kterým se musí umět v zájmu svých pacientů vyhnout, považuji za největší přednost a sílu této školy. Možná že hluboko v údolích ještě nějaká mlha zůstala, ale tajemství – s touhou a odhodláním ho odhalit, přece dělá život zajímavějším, zvlášť když vám někdo moudrý a zkušený už ukázal způsob, jak se s grácií k věci postavit! Děkuji!
