Náš tým - Nemček Jakub, Mgr.

1. Kdy jste se poprvé setkal s tradiční čínskou medicínou?
Už na střední škole. Od základní školy jsem se věnoval bojovému umění – tradičnímu karate. A tato škola karate se teprve hledala a někteří trenéři začali někde v Čechách studovat tradiční čínskou medicínu. (Poznámka: Jakub pochází ze slovenského Martina).Takže nám přednášeli i qigong a také jsme jej cvičili. Při té příležitosti mluvili i o drahách, tak jsem se o tom chtěl dozvědět více. Začali jsme s pár spolužáky shánět literaturu. A já jsem měl to štěstí, že se v mém okolí našla paní, která toho měla doma po svém muži spoustu a chtěla to vyhodit, tak mi to darovala. A ještě se ukázalo, že v rodině máme člověka, který byl prezidentem Asociace alternativní medicíny na Slovensku. Tak jsem k němu šel na praxi, abych se o té čínské medicíně dozvěděl více. Zajímaly mě hlavně dráhy a akupunktura, ještě jsem o tom i napsal středoškolskou odbornou práci a tím to na delší čas umlklo. Jakmile jsem odešel studovat vysokou školu do Čech, vazby na TCM se přerušily.

 

2. Vy sám z ní ve svém životě něco využíváte? Případně co?
Naštěstí jsem zdravý, tak nechodím k žádnému lékaři, ale kdybych nějakou léčbu potřeboval, využil bych obojího. I když s ohledem na poslední zkušenost s moderní medicínou v případě naší dcery, bych nejdříve zkusil možnosti tradiční čínské medicíny. Doma mám nějaké knihy o akupresuře a informace z nich používám pro masáž svého dítka.

 

3. Jste vystudovaný psycholog a máte soukromou praxi. Proč jste si raději otevřel vlastní praxi a nezůstal jako psycholog ve zdravotnictví, což byla Vaše specializace?
V současném zdravotnictví bohužel člověk musí zejména naplnit požadavky systému a mám pocit, že zájmy pacienta jsou leckdy až na druhém místě.  Ve své soukromé praxi se mohu pacientům věnovat naplno a neřešit byrokratické povinnosti. Role psychologa ve zdravotnictví je primárně diagnostická, až poté terapeutistická. Ve své péči mám i závislé a psychotické pacienty, a pokud bych pracoval ve zdravotnictví, s velkou pravděpodobností by byli hospitalizováni. A mě se takto poměrně úspěšně daří tyto stavy zvládat ambulantně. Což je pro pacienta s podobnou diagnózou velmi důležité, neboť neztrácí další jistoty ve svém životě. Ale samozřejmě někdy je hospitalizace na místě.

 

4. Máte zkušenosti se závislými a psychotickými pacienty. Mění se nějak jejich počet ve společnosti?
To nedokáži říci. Takové statistiky neznám. Ale má osobní zkušenost je, že více a více lidí je ochotno o svých psychických potížích mluvit. Může to tedy vypadat, že jejich počet roste. Nicméně tvrdá data k tomu nemám. Zrovna dnes byla na irozhlas.cz zpráva, kolik lidí dnes užívá antidepresiva. Zde je však spíše otázkou, zda je opravdu tolik lidí depresivních, nebo zda jsme si zvykli i na obyčejný smutek, který k životu prostě patří a je svým způsobem zdravý, polykat pilulku, místo ochoty si jej prožít a jít dál posilněni. Dokonce někteří lidé mají pocit, že když si zaplatí terapeuta, tak už pomalu v životě nemusí nic nepříjemného prožívat.

 

U psychotických pacientů si nejsem jist, protože ani terapie je nedokáže zcela vyléčit. Ale umí efektivně pracovat s pacientovými stavy, aby je dokázal sám lépe zvládat. U závislých pacientů si myslím, že je pole pomoci metodami TCM širší. V každém případě si myslím, že je důležité, aby se o takového pacienta staral lékař, který má s podobnými diagnózami určité zkušenosti. Neboť jinak by on sám mohl být některými náležitostmi zaskočen.

6. Narůstá počet lidí s duševními poruchami? Doporučil byste jim léčbu pomocí metod TCM? Např. qigong?
Opět k tomu nemám data. Ale určitě je více lidí, kteří jsou ochotni o tom mluvit. Ale ani bych se nedivil, kdyby tomu tak bylo, protože dnešní doba je velmi specifická a vyžaduje od lidí přespříliš. Řekl bych to tak, máme elektřinu, tak můžeme pracovat i za tmy. Na to lidská psychika uzpůsobena není. Chybí nám klasický čas na odpočinek, který býval našimi předky respektován. Žijeme odděleni od přirozených dějů a to nás dohání. Takže qigong, který zpevňuje nejen tělo, ale také kultivuje náš vnitřní svět a celkově vede ke zklidnění, bych určitě doporučil.

 

7. Na TCM INSTITUT vyučujete psychologii vztahu mezi pacientem a terapeutem. Jaká jsou specifika takového vztahu?
Tento vztah je hodně specifický a v terapii velmi důležitý, proto jej přednáším celé dva roky (smích). Obecně se jedná o velmi blízký vztah, který je determinovaný nějakým tématem. Tou blízkostí navádí k tomu, aby takový vztah přerostl v přátelský, ale to není důvod, proč za námi klienti přicházejí. Byť se někdy může stát, že se nás na konci léčby nechtějí vzdát. Není to ale o tom, že by se nechtěli vzdát konkrétně nás, naší osoby, ale toho léčebného procesu, jímž jsme je provedli. Tedy pro to, co s námi zažívali. Plníme tak projekční roli. Necháváme jim zakoušet něco, co potřebují ke svému uzdravení.

 

8. V každém terapeutickém vztahu je důležitá důvěra. V čem může být u terapeuta TCM jiná oproti klasickému lékaři? V čem je jeho postavení jiné?
Určitě se zde důvěra liší. Se západní medicínou vyrůstáme, tu bereme jako součást naší kultury, našeho známého světa. Důvěra je tam spíše podvědomá. Pokud ale vstupujeme do jakékoliv alternativy, terapeut může nabývat až nadpozemských schopností. Navíc západní lékař většinu času, který u něj v ordinaci strávíme, věnuje zapisování do počítače, což důvěru neprohlubuje. Jakoby tam byl pacient až na druhém místě.
Oproti tomu se nám terapeut TCM po celou dobu vyšetření maximálně věnuje, vyptává se nás. Je tam pro nás. Nicméně získat si důvěru pacienta může být pro terapeuta TCM těžší oproti západnímu lékaři. Tam je důvěra podporována společenským konsenzem. Klient, který jde k terapeutovi, u něhož si navíc musí za léčbu sám platit, bývá podezřívavější a více si hlídá výsledky péče.

 

9. A jak se Vám učí na TCM INSTITUT? Liší se nějak studenti TCM od ostatních?
Ano, liší se. Moc mě baví na Institutu učit. Zaprvé se zaměřujeme na jiný druh terapie, než je  klasická psychoterapie, a zadruhé studenti dávají otázky, které by mě už ani nenapadlo si klást, ale jsou to otázky, které je velmi dobré si pokládat. A mnohdy mě nutí velmi hluboce promýšlet nějakou záležitost, kterou jsem již třeba považoval za vyřešenou, a oni mě navedou na nový úhel pohledu a já se leckdy přistihnu, že koriguji svůj pohled na danou záležitost.

 

10. Kde a jak čerpáte energii do své další práce?
Rozhodně u své dcery. Čím dál víc omezuji svou práci a věnuji se rodině. Ne, že by to nebylo vyčerpávající, ale spíše fyzicky než psychicky. Před narozením dcery jsem chodíval běhat do Chuchelského háje. A doufám, že se k tomu zase jednou vrátím (smích).