TCM INSTITUT - vzdělávání v tradiční čínské medicíně

Náš tým - Švarný Michal, Mgr.

Semináře o výslovnosti čínštiny
Foto

 

Co bylo u Michala dřív? Tradiční čínská medicína nebo sinologie? Odpověď nejen na tuto otázku naleznete v rozhovoru.

1.    Jak jste se dostal k tradiční čínské medicíně a čím si Vás získala? 
Úplně na počátku byl zájem o Čínu. Už na střední škole jsem chodil na soukromé lekce čínštiny a tradiční čínskou medicínu jsem začal studovat ještě před tím, než jsem nastoupil na sinologii. Svého času jsem se totiž zajímal o meditace a podobné záležitosti. Odtud jsem se dostal k tai-či, které jsem začal cvičit v pražské Tai-či akademii. Součástí byly i přednášky o Číně. V rámci jednoho přednáškového večera vystupoval pan doktor Lucký a povídal o pilířích tradiční čínské medicíny. A to mě naprosto nadchlo. A protože zrovna otevírali úplně první ročník Školy pěti dovedností, hned jsem se tam s nadšením přihlásil. Tehdy jsem byl ještě na gymnáziu. A po maturitě, od září téhož roku jsem nastoupil na vysokou školu – obor sinologie. 

2.    Jaký je Váš současný vztah k tradiční čínské medicíně? Co z poznatků TCM aplikujete ve svém vlastním životě?
Nyní se jí aktivně nevěnuji, ale blízké a přátele někdy masíruji včetně baněk, používám na ně i některé akupunkturní body, ale spíše akupresurně. Sám praktikuji cvičení – qigong. Vlastní pacienty již nějakou dobu nemám, časem u mě převládl zájem o sinologii a výuka čínštiny. Určitě jsem si z ní ale vzal její ucelený pohled na život. Schopnost podívat se na věc z více úhlů pohledu. Použiji při tom takový terapeutický odstup, kdy nahlédnu na záležitost z více stran a dám si dohromady hlavní „symptomy“, které poté začnu nahlížet z různých pohledů, stejně jako v terapii se na situaci mohu podívat různě. V terapii je to například z pohledu drah, nebo čtyř vrstev, pěti orgánů apod. Toto člověku předělá pohled na svět a dokáže to pak využívat nejen v diagnostice nemocí, ale obecně ve svém životě. A to je asi největší změna, kterou mi tradiční čínská medicína vnesla do života. 

3.    Máte za sebou řadu pobytů v Číně. Čím Vás tato země okouzlila?
Moc se mi líbila bezprostřednost tamních lidí. Což asi člověk, který neovládá jejich jazyk, nemůže tak zažít. Když ale člověk alespoň trochu mluví čínsky, tak se každá cesta vlakem proměnila v úžasnou spolujízdu se zcela cizími lidmi, se kterými si stále bylo o čem povídat. To se u nás doma nestane. Tak otevření zde nejsme, a už vůbec ne vůči cizincům. A pak samozřejmě jídlo (smích). 

4.    Je pro našince opravdu tak těžké naučit se čínsky? Co je na tom nejtěžší?
Ano, těžké to je. Ale asi nejen pro nás. Čínština klade na studenta několik překážek, z nichž některá může až odradit v pokračování ve studiu. Když to vezmu popořadě, tak konkrétně to je: když se člověk začíná učit, musí zvládnout výslovnost a začít se potýkat s čínskými znaky. Posléze zjistí, že to vlastně není tak těžké, protože v tom je určitý systém a logičnost. Ani znaky totiž nejsou rozsypané čárky, ale postupně navazující a opakující se symboly. A to má za sebou první překážku.

A může dokonce nabýt dojmu, že to vlastně není tak těžké, protože třeba gramatika i syntax jsou jednoduché. A najednou narazí na to, že znaky nejsou až tak odlišné, což je může snadno zaměnit za jiné. A tím, že se některá slova liší významově jen použitím konkrétní tóniny, má v sobě další háček. V mluveném projevu je může být někdy těžké rozlišit jedno od druhého. Význam tak často člověk odvozuje pouze z kontextu. I přes toto se ale lze dostat.

A přichází poslední bariéra. Člověk už má slušnou slovní zásobu, dovede konverzovat na dobré úrovni, začíná číst normální texty. A zde zjistí, že nové slovo se bez slovníku nenaučí. Nové slovíčko si sice lze odvodit z kontextu, znak člověk vidí, ale bez slovníku si neověří správnou výslovnost slova, což je v čínštině zcela zásadní. To samé při poslechu. Nové slovo pochytí z kontextu, slyší jeho výslovnost, ale nemá ponětí, jak se bude psát. A tak je na řadě opět slovník. A toto velmi zdržuje při čtení či poslechu čínštiny. Byť dnes už je mnoho aplikací či programů, které podobná vyhledávání hodně usnadňují. Ale i ony samy mohou odvádět pozornost k čistému použití technologie bez řádného zapamatování si nového slova. Protože i příště přece mohu použít tuhle skvělou „apku“, že? (smích)

5.    Na TCM INSTITUT vyučujete základy čínské výslovnosti. Liší se nějak studenti TCM od jiných, se kterými se setkáváte?
Výuka je specifická tím, že mají konkrétní slovní zásobu, se kterou se setkávají. Ta je poměrně přesně vymezena. A cílem je naučit se slova správně vyslovovat, aby je byli schopni odlišit od jiných a pak používat v praxi, nebo se lépe orientovat na stáži v Číně. Klasičtí studenti se zaměřují na konverzaci, jejich cílem je naučit se celé fráze. To je hlavní rozdíl.

6.    Jste předsedou organizace Hnutí brontosaurus. Kde vidíte největší potřebu ochrany přírody v České republice?
Brontosaurus se zaměřuje na dobrovolnickou práci v přírodě. A jeho druhým pilířem je výchova k uvědomělé ochraně přírody a k udržitelnému životu celkově. Edukaci osobně vnímám jako klíčovou. Je to jediná možnost, jak se můžeme jako lidstvo v otázce ochrany naší planety posunout dál. V současné době je největší výzvou přesvědčit lidi s rozhodovacími pravomocemi, aby ochranu přírody brali skutečně vážně. Česká republika má sice spoustu strategií, plánů a konceptů, jak přírodu chránit, je zapojena do mnoha mezinárodních pravidel a zásad, jen se už tolik nedbá na to, aby se to vše naplňovalo a dodržovalo. Nedávno proběhla konference o klimatu v Polsku a pod jejím dojmem momentálně vidím jako největší potřebu právě ono zalarmování volených zástupců, aby si i oni uvědomili důležitost ochrany naší krásné přírody a v souladu s tím také konali. Jinak nejpalčivějšími problémy naší přírody je sucho a kůrovcové kalamity. Kůrovcovým kalamitám může do budoucna zabránit pestřejší skladba našich lesů. Monokultura nedělá dobře ani polím, ani lesům. 

7.    Čím by každý z nás mohl přispět k ochraně naší krajiny a přírody?
To, co může udělat opravdu každý z nás, je omezit spotřebu masa. S výrobou masa je spojena ohromná ekologická stopa. Pro vyprodukování kila masa je zapotřebí mnohonásobně více vody, půdy i transportu, než pro vypěstování stejného množství zeleniny. Neříkám tím, že by se všichni měli stát vegetariány a vegany a maso nejíst vůbec, pouze by bylo dobré jeho spotřebu vědomě omezovat. Není výjimkou, že lidé mají maso denně a někteří dokonce i ke každému jídlu. To je mnohem více, než lidské tělo potřebuje a naše planeta unese. A je to ta nejefektivnější změna, kterou můžeme udělat. Její dopad by byl brzy velmi znát. Dále samozřejmě můžeme všichni zvážit, zda jezdit autem, či dát přednost hromadné dopravě. Zda používat plasty, jednorázové obaly, zda je lze nahradit opakovaně použitelnými nádobami či zcela bezobalově. Šetřit energiemi. Obecně přemýšlet nad svou spotřebou. I kdyby člověk všechen odpad zrecykloval, je lepší, aby odpad vůbec nevznikl. Vědomě svou spotřebu omezovat, dobře zvažovat, zda potřebuji další a další výrobky, nebo v případě poruchy, zda je ještě lze opravit.

8.    Je o Vás známo, že rád cestujete. Který kout světa Vám učaroval nejvíce?
Já mám k cestování zvláštní vztah. Nejsem ten typ, který by měl potřebu jezdit daleko z místa, kde se právě nachází. Já mám rád, když mohu pořádně poznat místo, ve kterém zrovna jsem. To řádně prozkoumat, seznámit se s místními lidmi, poznat jejich zvyklosti, zvyky, tradice, jít do hloubky, to mě naplňuje. A když už výlet, tak pěšky. I s malým dítětem děláme jednodenní výlety, kam nás třeba doveze vlak a zpět po svých. 

9.    Které své cesty si nejvíce vážíte a proč?
Nejraději vzpomínám na dvě cesty. Na svatební a vandr s kamarády po maturitě. Tehdy jsme vandrovali pěšky z Prahy na východ až do Banské Bystrice. Šli jsme čtyři týdny a byl to neuvěřitelný zážitek. A svatební cesta sice trvala jen 14 dní, ale úžasná byla v tom, že jsme šli pěšky bez jakéhokoliv plánu. Putovali jsme podle nálady a kam nás zrovna shoda nějakých okolností zavedla. 

10.    Je ještě něco, co byste chtěl studentům říci?
V oné pro mě přelomové přednášce doktora Luckého zaznělo, že čínská medicína vnímá zdraví jako duchovní cestu. Jsou různé úrovně zdraví a různé úrovně léčení. Zcela dole je fyzické tělo a chirurgie, pak přichází tělo – materie a bylinná léčba, dále akupunktura a léčení toku qi a tak dále. Vše se postupně zjemňuje. A nahoře jsou meditace a duchovní cvičení. Snaha o zdraví je snaha o duchovní růst. S tím, že metou je plné zdraví, které znamená osvícení. Během studia se mi toto trochu ztratilo ze zřetele, protože jsem se zaměřil na to, abych byl sám schopen léčit druhé. Ale v tradiční čínské medicíně jde i o terapeuta jako takového. On sám může nástroje TCM používat k tomu, aby na sobě mohl pracovat a růst.





Zpět na stránku Náš tým
TCM Institut

TCM BOHEMIA, Národní 11, 110 00 Praha 1
T: 230 234 906, M: 603 201 686, 604 203 221, E: seminare@tcminstitut.cz

PŘIHLÁŠENÍ STUDENTŮ