Pojmy jin a jang původně dříve znamenaly osvětlenou a neosvětlenou stranu vršku. Jang představoval všechno světlé, jasné a teplé, oproti tomu jin symbolizoval pravý opak, vše tmavé a studené. Princip polarity neprolíná pouze učení o tradiční čínské medicíně ale veškeré myšlení staré Číny. Představme si to jako neustálou proměnu a pohyb mezi dvěma póly celého našeho bytí, vesmíru, země a člověka. Jin a jang jsou společnými protiklady, soupeři, ale i spojenci, kteří jeden bez druhého nemohou existovat, kteří se navzájem doplňují a ovlivňují. Jak by vypadala tma bez světla? Jak bychom mohli definovat smutek, když bychom neměli radost?
„Nadbytek jangu vytváří jin, nadbytek jinu vytváří jang.“
Pomocí těchto dvou polarit jsme schopni vysvětlit stav zdraví a nemoci. Každý den, každou sekundu, naše tělo vyhodnocuje, harmonizuje a balancuje, neboli jin a jang se neustále vyvažují. Pokud jsme zdraví, tyto dvě polarity zůstávají téměř v rovnováze, pokud se v organizmu začíná rozvíjet určitá patologie, zákonitě se musí projevit dysbalanc jinu a jangu.
„Jang je všechno světlé, teplé, kladné a duchovní. Jin je vše temné, chladné, záporné a přízemní.“
Grafickým znázorněním jinu a jangu v našich končinách zdomácněl název tzv. „monády“, vyjadřující vztah mezi těmito dvěma polaritami. Představuje uzavřený okruh, který je rozdělený vlnovkou na dvě stejné poloviny odlišných barev. V každé z nich je malá tečka opačné barvy jako zárodek toho druhého. Poměr jinu a jangu v monádě se může měnit. Dochází tak k převaze jinu či jangu, což má dopad na zdraví organizmu. Tato klasifikace byla pro tradiční lékaře významná a praktická, neboť určovala hlavní symptomy nemocí dle deficitu či nadbytku jednoho nebo druhého. (zdroj: zdroj: FIALA, Petr. Akupunktura ve 21. století. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Mladá fronta, 2018. ISBN: 978-80-204-4641-1)
Oblačno- slunečno; žena- muž; smutný- veselý; odpočinek- pohyb. Při analýze zmíněných příkladů zjistíme, že jinová polarita tíhne ke klidu, odpočinku, výživě, ženskému principu, zatímco jangová polarita zastupuje světlo, pohyb, aktivitu a mužský princip. Nesmíme zapomínat na fakt, že každou z výše zmíněných věcí můžeme podrobit dalšímu úhlu pohledu. Např. noc, jako symbol jinu, můžeme rozdělit na několik menších subjednotek, kdy půlnoc je více jinová než soumrak a svítání, které bychom označili za více jangové.
Druhým vztahem, který je pro jin a jang specifický, je jejich závislost. Tento aspekt se někdy taktéž označuje jako „zakořeněnost“ jednoho v druhém. K tomu, abychom mohli mít jin, potřebujeme jang a naopak. Tento vztah můžeme jednoduše demonstrovat na příkladu „pohybu a klidu“. Pokud budeme běhat, za chvíli se unavíme a budeme potřebovat odpočinek, abychom získali energii pro další běh, aneb jangová aktivita je závislá na jinové aktivitě. Zcela podobně vidíme, že jin je závislý na jangu. Pokud nevykonáváme žádnou aktivitu, odpočíváme, pak nemůžeme přestat s pohybem a začít odpočívat.
Ve zdravém těle je ideálně jin a jang v poměru zhruba 50-50. Pokud je balancování organizmu narušeno, tak jedna polarita zastává více než 50 %, zatímco druhá má méně než 50 %.
Jin se přeměňuje v jang, jang se přeměňuje v jin. Tento vzájemný vztah nám demonstruje příklad „bdění a spánku“. Již víme, že spánek je jinový a bdění je jangové. Není možné, abychom během našeho celého života byli jen vzhůru nebo jen spali. Obvykle se s určitou pravidelností střídá fáze bdění s fází spánku, tedy jang s jinem.
Druhým důležitým aspektem vzájemné přeměny jinu a jangu je, když jeden dosáhne svého maxima, přemění se do druhého. Například pokud se budeme pokoušet zůstat vzhůru příliš dlouho, může se jang najednou proměnit v jin (usneme, z aktivity upadneme do pasivity).
Pochopení vztahů mezi jinem a jangem není důležité jenom pro správnou pacientovu diagnostiku, správně zvolenou terapii, ale taktéž pro nás všechny, kteří bychom si chtěli udržet svůj život a zdraví v harmonii a rovnováze.
