Stav zdraví a nemoci chápala dřívější společnost trošku jinak, než jak to vidíme dnes. Neměli k dispozici žádné tabulky, škály, definice, které by vypovídaly o zdravém a nemocném organizmu. Nemoc v zásadě brali jako stav nerovnováhy v organizmu, disbalanci koloběhu energie.
Pokud je člověk zdravý, energie koluje po těle volně, jin a jang si jsou téměř rovny. Je v zásadě v pořádku, že energie mezi polaritami osciluje, že ne vždy jsou jin s jangem v v přesném poměru 1:1. Jemné kolísání energie organizmus ustojí. Pokud bude vystaven nerovnováze po určitý čas a energie se tak přiblíží k jednomu z pólů, „regulační mechanizmy“ zareagují a zdravý organizmus navrátí zpět do rovnováhy. Při oslabeném organizmu regulace nemusí přijít, a tak může vzniknout nemoc.
Z počátku se nemoc u pacienta nemusí nijak projevit. Objektivně nikdo nic zvláštního nepozoruje, mnohdy ani sám pacient. Pokud se však podrobí pravidelné kontrolní prohlídce, lékař již může rozeznat, že něco není v pořádku. Na povrchu těla ještě není nic vidět, ale změny se již dají zaznamenat např. na pulzu nebo jazyku. Pacientovi byla dříve většinou doporučena změna životosprávy, dietní opatření či pravidelné zdravotní cvičení – qi gong nebo nahřívání (moxování) určitých míst na těle.
„Tam kde je bolest, je hlad tkáně po energii.“
Často se v dnešní době mezi pacienty setkáváme s tím, že se z pohledu moderní medicíny nic patologického neprokáže, laboratorní hodnoty vycházejí negativně, odběry a jiná vyšetření jsou v pořádku. I přesto se jedinec necítí dobře ve svém těle. To je pravděpodobně dáno zprůměrovanými laboratorními hodnotami, které jsou získané z velkých souborů jedinců. Tyto hodnoty neodrážejí individualitu jedince.
V této situaci má tradiční čínská medicína nenahraditelné zastoupení. Dokáže zachytit drobné nuance, již na samém počátku onemocnění. Když moderní medicína nemá pacientovi co nabídnout, může alternativní léčba mnohdy přispět k uzdravení.
